Nenápadná dřevostavba se vzdušnou galerií uvnitř

Redakce | Pátek, 14. listopad 2025 |

Některé domy neohromí okázalostí ani složitým designem, ale spíše svou přímostí a hřejivou atmosférou. Přesně takový je dům Lukáše a Ivany. Od začátku měli jasno – chtěli menší stavbu s velkým společným prostorem a s rozumnou mírou technologií. Sen si splnili do posledního detailu, a jak dnes s úsměvem přiznávají, kdyby stavěli znovu, dům by udělali ještě o něco menší.

Za tímto příběhem se vydávám do jednoho malebného městečka, téměř až na okraj Vysočiny. Pár kilometrů před cílem mě navigace začne protahovat křivolakými jednosměrkami a ve mně začíná růst zvědavost. O chvíli později přijíždím na místo určení, ale nenápadný domeček mě poněkud znejistí. Jsem tu správně? Jméno na zvonku ale sedí a o chvíli později už mi s úsměvem otevírá Lukáš. Uvnitř na nás čeká Ivana, a než se nadechnu, stojí přede mnou šálek kávy.

Jedinečná příležitost

O stavbě domu uvažovali už nějakou dobu, ve městě ale panoval nedostatek stavebních pozemků. Chtěli zůstat poblíž Ivaniny rodiny i Lukášovy práce, a tak se jim nechtělo stěhovat mimo obec. Situace se změnila, když město v roce 2016 vypsalo dražbu na několik parcel v různých lokalitách. O jejím chystání věděli zhruba rok dopředu a svého favorita měli prakticky od začátku – jeden ze čtyř menších pozemků v klidné části staré zástavby, odkud je to jen pár minut pěšky do centra.

Dražba ale měla svá přísná pravidla, která určovala podobu budoucí stavby. „Požadovali splnění vícero podmínek," vzpomíná Lukáš. „Muselo jít o dvojdomek s tmavou šikmou střechou, která měla vést paralelně s chodníkem a výška jejího hřebenu odpovídat dalším domům v ulici. Byl stanoven i minimální odstup od uliční čáry, velikost zastavěné plochy a podmínka, že půjde pouze o přízemní stavbu s obytným podkrovím. Měli jsme také určený typ a barvu omítky i výšku oplocení." Přesto je pozemek lákal natolik, že do dražby šli – a uspěli.

O konkrétní technologii domu ale ještě neměli jasno. Zvažovali dřevostavbu, zděný dům i další varianty. Výběr nechtěli uspěchat, proto navštívili řadu vzorových domů, včetně dvou slaměných, zúčastnili se akce Dny pasivních domů a pečlivě vážili všechna pro a proti. Dřevostavba vyhrála především z ekologického hlediska. Lukáše oslovila nízká energetická náročnost i využití přírodních a recyklovatelných materiálů. Okolí však jejich rozhodnutí nevítalo s nadšením. „Bývalý šéf se mi smál, že přijde velký vítr a dům spadne jako v pohádce o třech prasátkách," usmívá se Lukáš. „A taky nám říkali, že dřevostavba bude vrzat. No, mýlili se všichni."

Do správných rukou

Výběr dodavatele probíhal přímočařeji. Oslovili sice více firem, nakonec ale dali přednost místnímu podniku. „Chtěli jsme upřednostnit lokálního dodavatele i v případě mírně vyšší ceny – komunikace je pak snazší a rychlejší," popisuje. „A shodou okolností jsem tehdy pracoval v kanceláři ve stejném areálu jako jedna z realizačních firem, navíc jsme si při osobním jednání sedli."

Od začátku měli jasno, že chtějí co nejméně energeticky náročný dům. Zvažovali tepelné čerpadlo, ale nakonec se rozhodli raději investovat do kvalitní izolace a fotovoltaické elektrárny. „Podařilo se nám získat dotaci Zelená úsporám, která vyžadovala izolační trojskla a silnější zateplení. Výsledek nám dává větší smysl než tepelné čerpadlo," říká Lukáš. „Dům sice nesplňuje pasivní standard, ale hodně se mu blíží." Dalším přáním byla fotovoltaika jako zdroj energie. V tandemu s odporovým podlahovým topením je zde tak minimum částí, jež se mohou pokazit. A elektřinu, kterou podlahové topení spotřebuje, navíc fotovoltaika v létě vyrobí.

Návrh domu svěřili do rukou kamaráda architekta. „Věděli jsme, že chceme vysoký strop otevřený do krovu, část využít jako pracovnu a odpočinkovou zónu, velké společné prostory a dvě ložnice," vyjmenovává Lukáš. Architekt jim připravil čtyři varianty, ze kterých jednu vybrali a upravovali detaily. Po prvním nacenění ale museli dům o metr zúžit, jinak by se nevešli do rozpočtu. „Bála jsem se, že bude uvnitř příliš malý, ale vůbec ne. Naopak si občas říkám, že by mohl být klidně ještě menší," směje se Ivana.

Podle pravidel: Dům musel splnit přísná kritéria – dvojdomek s tmavou šikmou střechou, vedenou paralelně s chodníkem a výškou hřebene odpovídající dalším domům v ulici. Limitující byla i povolená zastavěná plocha a počet podlaží. Foto: Martin Zeman

Střet s realitou

V březnu 2016 se jim vysněnou parcelu podařilo v dražbě získat. Plni nadšení se pustili do vyřizování povolení – a narazili. „Představovali jsme si to trochu růžově. Mysleli jsme, že rychle vypracujeme studii a projekt, přes léto vyřídíme papíry a začneme stavět," vzpomíná Ivana. „Jenže už příprava projektové dokumentace se zdržela a další rok trvalo, než jsme stavební povolení skutečně dostali."

V září 2017 konečně získali poslední razítko. Základovou desku Lukáš udělal s pomocí švagra a montážní parta dodavatele pak během pěti měsíců dům postavila. Protože manželé zvolili variantu bez dokončeného interiéru, pustili se svépomocí do podlah, schodů, koupelny, kuchyně i záchodu. Díky tomu dům dokonale poznali. „Připadalo mi, jako bychom se ani nestěhovali – od prvního dne jsem přesně věděl, kde co je," libuje si Lukáš.

Stejného dodavatele dřevostavby si na jeho doporučení vybrali i sousedé z přiléhajícího domku, aby stavby působily jednotně. Domy ale nakonec stojí v mírně odlišné výšce. „U nás se stala chyba při výpočtu vrstev, u sousedů nepřesnost v základové desce. Na střeše je to poznat," krčí rameny. „Klempíři to sice částečně zamaskovali, ale úplně to sladit nešlo."

Foto: Martin Zeman

Venku: Terasa byla jedním z přání obou manželů. Dnes slouží k rozjímání nejen nad ranní kávou, pohoštění rodiny a přátel nebo hraní deskových her na čerstvém vzduchu. Foto: Martin Zeman

Trable se zahradou

Ohledně zahrady měli jasno – chtěli terasu, kde by v létě mohli žít pod širým nebem, k tomu pár vzrostlých stromů a prostor pro dětské hry. Stromy ale na pozemku nebyly, a tak si museli vysadit vlastní. „Moc se jim tu nedaří," povzdychne si Ivana. „Jsme na skalnatém podloží a půda není úrodná. Nechali jsme sem navést trochu zeminy, ale nestačí to." Myšlenka domácí zeleninové zahrádky tak vzala za své. „Máme alespoň tři vyvýšené záhony – a to nám vlastně stačí," dodává Lukáš.

Ze dvou stran pozemku překvapivě chybí plot. „Nepotřebujeme ho," usmívá se. „Naše děti si hrají se sousedovými a volně přebíhají z jedné zahrady na druhou. Obě naše rodiny spolu občas i grilují." Plot se sousedem ale několikrát probírali, včetně jeho konkrétní podoby. „Materiál už máme, bude z dřevěných latí," doplňuje.

Malá, ale dostatečná: Oba se shodli na tom, že malá zahrada stačí. „Nepotřebovali jsme nic extra pěstovat, ale chtěli jsme mít možnost jen tak vyběhnout ven nebo posedět a také mít prostor na venkovní aktivity s dětmi," vysvětluje Ivana. Foto: Martin Zeman

Síla zkušenosti

Od stěhování v létě 2018 uběhlo už několik let, během kterých měli možnost se s domem sžít a odhalit potenciální nedostatky. Nejvíc si pochvalují velký obývací prostor propojený s kuchyní a jídelnou. „Chtěli jsme hlavně trávit čas spolu – hrát deskové hry nebo pohostit přátele a rodinu," vysvětluje Lukáš. „I proto mají děti společný pokoj, aby si byly nablízku a naučily se sdílet prostor s někým dalším."

Spolu: Hlavní myšlenkou designu domu bylo trávit co nejvíce času společně. Centrální prostor proto tvoří obývací část spojená s kuchyňským koutem a jídelnou. Otevření do krovu dodává místnosti vzdušnost, zároveň ale někdy představuje výzvu z hlediska akustiky. Foto: Martin Zeman

Bez ošetření: Obklad na krbu je tvořen z nařezaných cihel. Navrch měla přijít ještě glazura, aby povrch na dotek nešpinil, manželé ale zjistili, že není potřeba. „I děti se rychle naučily, že na krb se zkrátka nesahá,“ směje se Ivana. Foto: Martin Zeman

Určitou výzvou se občas stává akustika otevřeného krovu. Oba pracují z domova a v kombinaci s letními prázdninami bývá obtížné udržet v domě rozumnou hladinu hluku. „Manžel hodně telefonuje, takže se podobně jako při pandemii před sebou schováváme," směje se Ivana. „Za covidu se tu pracovat nedalo – děti se učily v kuchyni u stolu a byl tu neustálý hluk," doplňuje Lukáš. „Během školního roku ale žádné problémy nepociťujeme." A co by na základě zkušeností změnili? Odpovídají shodně: jsou spokojení. „Možná bychom dům ještě trochu zúžili, tak o půl metru," uzavírají.

Sladěno: Schodiště do obytného podkroví zdobí výplet v oranžové barvě, který ladí s kuchyňskou linkou. Pod ním je navíc šikovně schovaný vstup do spíže. 
Foto: Martin Zeman

Relaxační zóna: Síť v podkroví slouží především k odpočinku a dětským hrám, díky střešnímu oknu však efektivně prosvětlí také chodbu. Úplně spokojený s ní Lukáš ale není. „Ve specializovaném obchodě mě ujišťovali, že se neprověsí, přesto se to stalo. I tak slouží dobře, jen bych to dnes udělal jinak,“ vysvětluje. Foto: Martin Zeman

Z domova: Podkroví aktuálně slouží převážně jako pracovna oběma manželům. Vzájemně se prý při práci neruší. „Máme kvalitní sluchátka s potlačováním hluku,“ usmívá se Ivana. Foto: Martin Zeman

Dohromady: Společný dětský pokojíček je asi jediné místo, kde je do budoucna plánovaná výrazná změna. „Děti odrostly, tak bude potřeba interiér trochu obměnit,“ popisuje Lukáš. Foto: Martin Zeman

Technické parametry

• Typ domu: nízkoenergetický
• Zastavěná plocha: 107,5 m²
• Užitná plocha: 133,5 m²
• Dispozice: 5 + kk
• Konstrukční systém: rámová dřevostavba, difuzně otevřená konstrukce
• Zdroj energie / teplo: elektrické podlahové vytápění, řízené větrání s rekuperací vzduchu Atrea, krbová vložka, ohřev vody zajištěn fotovoltaickými panely
• Součinitel prostupu tepla stěnou: U = 0,14 W/m2K
• Autor arch. návrhu a projektu: Ing. arch. Radim Tkadlec
• Realizace: 2017/2018, Domy D.N.E.S. s.r.o., www.domy-dnes.cz

AUTOR ČLÁNKU: KAROLÍNA SVĚCENÁ pro časopis DŘEVO&stavby

Hodnocení uživatelů: 0 / 0
Líbil se Vám článek?00